Jaro v Alpách

Dny se prodlužují, počasí se zlepšuje, sem tam přijdou první jarní bouřky - sezóna leteckých výletů nám začala :-) Letos jsme si vytyčili nové velké cíle, první hned zkraje jara, Bovec trochu jinak než jsme zvyklí.

V předminulém roce e povedlo uschopnit lanovku přímo z Bovce (434 m.n.m) na vrchol Kanin (2587 m.n.m.) a lyžařské středisko Sella Nevea. Z letecké teorie víme, že teplota klesá s výškou zhruba o 6,5 stupně Celsia na 1 000m - na vrcholku tak bude teplota o hruba 14 stupňů nižší než v údolí. Podle místních je tak duben ideální doba pro sportovní návštěvu obce - dopoledne můžete v teplotách lehce nad nulou lyžovat a odpoledne v teplotách přes 20 stupňů užívat ledovou řeku Soča. Ta má navíc na jaře spoustu vody z tajícího horského sněhu.

Vybrali jsme si pro výlet víkend 6. až 8. dubna - odlet v pátek večer, návrat v neděli odpoledne. Konecm března se ozývá jeden z členů posádky s obavou o dostatek sněhu v lyžařském středisku, kontrolujeme aktuální sněhové zpravodajství a uklidňujeme se - na vrcholu je 650 cm sněhu. Do našeho odletu tam ještě dalších 50 cm připadne.V údolí zatím začíná jaro s teplotami 15 - 20 °C.

Je tu pátek a odpoledne máme vyrážet - dvě hodiny před srazem na letišti dostávám zprávu o závadě na avionice rezervovaného stroje. Na víkendu už zbývá jen jedna volná čtyřsedadlovka - Cessna 172, kterou využíváme hlavně na létání kolem komína a trénování okruhů, proto není vybavena ani GPS. Ale není to náš první výlet do Alp a alespoň se procvičíme v navigaci podle mapy. Za chvíli přichází další rána, od jihu přechází z Rakouska přes ČR silné pásmo bouřek. Tak v pátek nepoletíme. Domlouváme brzký sraz v sobotu ráno.

V sobotu jsme na letišti po šesté hodině, v 6:50 už se Cessna rozjíždí po dráze a pomalu stoupá do letové hladiny 75. Ráno je nádherné, po včerejších bouřkách je obloha vymetená a dohlednost přímo úžasná - už na půl cesty do Českých Budějovic vidíme první obrysy Alpského masivu. Pokračujeme podle mapy přes Alpy, bezpečně poznáváme staré známe průsmyky, i místa kudy jsme v zimě jeli na lyže autem (tady jsme měli oběd!).

V prosluněném Bovci dosedáme za 2 hodiny a 51 minut v 9:41. Zdravíme se s místními letci, vyrážíme do domluveného ubytování a poté hned k lanovce. Půjčovna lyží je prý až na horní stanici, tak kupujeme celodenní permanentky, věříme že tam opravdu něco bude. Našli jsme ji v suterénu stanice a chvilku po jedenácté už sjíždíme první svah, sjezdovku s výhledem nejen na Bovec, ale také na Jaderské moře. Ve dvě hodiny kotvíme u venkovního grillu uprostřed sněhu zpracováváme čevabčiči a pleskavice a ve tři míříme zpátky do Bovce.

Rafty už v sobotu nestihneme, tak je v našem oblíbeném podniku AKTiVNi Planet objednáváme na zítřejší 9:30. Počasí na neděli nemá být tak dobré, odpoledne mají dokonce opět přijít bouřky, ale o rafty přijít nechceme. Probouzíme se do zamračeného dne, vyrážíme na smluvené místo, kde nás vyzvedává dodávka a jedeme proti proudu řeky - do míst, která se dají sjíždět jen na jaře když je dostatek vody, jupí! Po nasednutí do raftu se počasí mění jako mávnutím proutku opět na azuro. Díky slunci pak oceňujeme ledovou vodu v řece, nicméně ve vodě mimo raft šechny části těla neschované pod neopren dost štípou. 

Po úspěšném raftování s ohledem na vývoj počasí směřujeme pro věci a na letiště. V půl druhé již startujeme, po dvou okruzích pro nastoupání nad Bovcem směřujeme na palivovou zastávku do Klagenfurtu. Tam nás zastihuje první dešťová přeháňka. Po svačině a natankování pokračujeme skrz Alpy na sever, mraky jsou naštěstí dost vysoko, jen ten vítr si s námi mezi kopci pěkně hází. V šest hodin už vykládáme zavazadla na letišti v Letňanech.

Jsme nadšení - za dva víkendové dny z Prahy zvládnout lyže i raftování, to je zkrátka bomba.