Noční let do Polska
Letos na jaře jsem se rozhodl, že je čas se opět posunout v leteckých kvalifikacích a odlétat si výcvik létání v noci. Co takový výcvik obnáší a jak může probíhat se dozvíte v následujícím článku.
Výcvik VFR-NOC
Dle předpisu mohou velitelé letadel, kteří jsou držiteli kvalifikace VFR-NOC provádět lety mezi občanským soumrakem a občanským svítáním, tedy v noci. Samotná osnova nočního létání se skládá ze dvou základních částí. V první se pilot učí noční vzlety a přistání a vlastní létání v blízkosti letiště (které je od té denní trošku odlišné). V druhé části je nutné odlétat nejméně 2 hodiny na nočních navigačních přeletech.
Okruhy jsme odlétali poměrně snadno na letišti v Roudnici, na onen navigační přelet nám ale počasí v dalších týdnech příliš nepřálo. Měli jsme tak alespoň více času let promyslet a naplánovat. Jak je u nás zvykem, považovali jsme za chybu zůstat uvnitř hranic naší vlasti a rozhodli se okusit létání v nějaké pro nás méně známé zemi.
S kamarádem Štěpánem jsme se chtěli již na podzim podívat do polské Wroclavi, bohužel nám počasí neumožnilo přelet Krkonoš a museli jsme se vrátit do Letňan. Wroclav je také v ideální vzdálenosti vyhovující požadavkům tréninku nočních navigačních letů. Výběr destinace tedy nebyl příliš náročný a plánování výletu mohlo začít. Požadavky kladené na povětrnostní podmínky jsou při VFR letech v noci ovšem výrazně přísnější než ve dne, proto termín odletu postupně posunujeme. Mimochodem - Štěpán si odlétal navigační VFR noc cestou do Drážďaň pár týdnů přede mnou.
Den D - Odlet z Letňan
Počasí se však konečn
ě umoudří a jeden páteční večer se s instruktorem Tomášem scházíme na letišti v Letňanech, se soumrakem odlétáme z Prahy. Pozorujeme, jak za námi slunce postupně mizí pod horizontem - při pohledu na západ se zdá být světla stále dostatek, avšak východ, na který směřujeme, pohlcuje tma. Měsíc je zrovna ve fázi novu a tak v krajině pod námi rozeznáváme pouze svit obydlí a příležitostně světla aut. Postupně stoupáme do naší cestovní hladiny FL75, když před námi rozeznáváme pás oblačnosti - rychle odposlechneme ATIS letiště ve Wroclavi, kde je stále CAVOK...
Srovnávací navigace v noci je velmi ztížená a proto probíhá většina vedení letounu po trati pomocí radionavigace - rozhodujeme se tedy pro stoupavou zatáčku o 360° a pokračujeme v letu nad potrhanou oblačností, která po pár minutách letu zcela mizí. Ve výšce necelých 3000 metrů je vnější teplota vzduchu v tento únorový den okolo -10 stupňů a tak kolegům z termosky nalévám horký čaj. Ten si Tomáš, v domnění, že je již dopitý, zručně vylévá do klína. Blížíme se Krkonoším a pod sebou pozorujeme osvětlené sjezdovky a noční lyžování, které na nich probíhá. Po pravé ruce ještě spatříme obrys Sněžky.
Z přemýšlení a sušení kalhot nás rychle vytrhává hlas řídícího - "Oscar Kilo Hotel, přejděte Poznaň INFO 135,525, pěkný večer!" Po navázaní spojení se dotazujeme na aktivaci vojenských prostorů po trati v polsku a dozvídáme se, že jsou aktivovány - upravujeme tedy trať mírně na západ a připravujeme se na sestup do destinace. Před sebou již vidíme světla Wroclavi. Letiště však není vybaveno letištním majákem a není tedy snadné z větší vzdálenosti rozeznat mezi změtí dálnic a obytných celků dráhu. Dráhová světla jsou totiž poměrně směrová a dokonale viditelné jsou tedy pouze v ose dráhy. Po přiblížení už ale letiště jasně rozeznáváme, od řídícího pak obratem po potvrzení "Airport in sight" dostáváme povoleno přistání.
Zdejší dráha není vybavena osvětlením středové čáry, rozpočet na přistání je proto trošku obtížnější. Pro pilota zvyklého spíše na travnatá letiště je náročné správně odhadnout aktuální výšku nad širokou betonovou dráhou - zde jsou navíc veškeré iluze umocněny umístěním dráhových světel pouze na jejích vzdálených okrajích. Nakonec ale hladce dosedáme na zdejší dráhu.
Wroclav
Místní personál je velmi milý, hledá nám nejbližší autobusový spoj do centra, kde máme zajištěno ubytování, domlouváme si zítřejší odlet a odjíždíme. I ve večerních hodinách však potkáváme v autobuse revizora. Lístky jsme si všichni koupili, to problém není - jeden náš kolega jej však někam založil, nicméně po prozkoumání obsahu kapes (rajčata, mrkve, kapesníky, jablko, houska, multifunkční tool, baterka, ...) a pobavení osazenstva autobusu lístek nachází (pod sedačkou) a my můžeme pokračovat bez větší ostudy do centra.
Recepční v hotelu dokonce umí česky a tak se jdeme ubytovat. Pokračujeme prohlídkou večerního města, kterou zakončujeme v restaurauci, kde mimo Vodky Wyborove, nabízí i medové pivo. Další den se vydáváme na denní prohlídku města. Wroclav je krásné historické město, malinko zvláštní je však rozložení staveb – pár kroků od historického jádra města se nachází sídliště paneláků, které by si zasloužili rekonstrukci.
Dále se vydáváme na průzkum místního nádraží. Poslední vlak zde projel možná před desítkami let, stále je zde ovšem velmi rušno - celé nádraží, včetně částečně zachovalého kolejiště, na jehož části stojí opuštěná parní lokomotiva, slouží jako gigantické tržiště. Bohužel jsme přišli až odpoledne a většina stánků má již vyprodáno a odjíždí. Zkoumáme tedy alespoň onu parní lokomotivu a zjišťujeme, že ji někdo obývá - za malý okamžik máme dokonce tu čest poznat onu obyvatelku osobně, když nám běží vynadat, že jí okukujeme obydlí.
Návrat do Prahy
Západ slunce se ale blíží a tak odjíždíme na letiště připravit náš zpáteční let. Letiště v Letňanech není vybaveno dráhovým světelným systémem, přistání tedy provedeme na letišti v Roudnici nad Labem. Protože mi v osnově ještě nějaký čas zbývá, zkouším volat na přibližovací stanoviště Ruzyňského letiště, jestli by nebylo možné provést na Ruzyni průlet a až poté pokračovat do Roudnice. Milý pán z Prahy mi průlet předběžně přislíbil a my po vyřešení drobné logistické chybky v přepravě motorového oleje odlétáme z Wroclavského letiště.
Noc je naprosto jasná a let probíhá klidně. Než se nadějeme, jsme předáni na české řízení a žádáme věž v Ruzyni o průlet - je nám povolen a již před sebou vidíme světelnou řadu ruzyňské dráhy. Touto dobou zde není téměř žádný provoz. Ve 100 ft nad dráhou provádíme průlet se stoupavou zatáčkou a děkujeme pánům řídícím za asistenci. Dále pokračujeme do skromněji osvětlené Roudnice. Vítr je silnější a kolmý na dráhu, bez větších potíží nakonec přistáváme na zdejší travnaté dráze. Kotvíme letadlo a unaveně, i když spokojeně, odjíždíme domů do Prahy. Jsem rád, že se nám podařilo spojit noční výcvik s letem do zahraničí (který je vždy velikou zkušeností) a příjemným výletem. Mám odlétán výcvik VFR-NOC!